A-RUKA-MA

Občanské sdružení STRÁNKY VE VÝVOJI - prosíme strpení

Lidová architektura

Lidová architektura v České republice je příkladem středoevropské či východoevropské stavební kultury. Liší se od západní, která je charakteristická vysokou vertikální zděnou konstrukcí. Odlišnosti lze hledat i v rozdílných klimatických podmínkách a dostupnosti stavebního materiálu - dřeva a kamení. V západní Evropě byl nedostatek lesů a převažovalo dřevo listnatých stromů. Naopak střední a východní Evropa byla bohatá na jehličnaté lesy.

Lidová architektura je odlišná i v různých částech České republiky. Různé stavební zvyklosti se rozvíjely v závislosti na kulturním a přírodním prostředí, do kterého navíc vstupovaly vlivy cizích kultur. V nížinných oblastech se zemědělskou výrobou se budovaly zemědělské usedlosti, které měly základní rysy často společné, s dobovými a místními zvláštnostmi. Naproti tomu v horských oblastech s horšími podmínkami pro zemědělské hospodaření se s rozvojem řemesel měnily části stavení ve víceúčelové místnosti. Sloužily k bydlení i k řemeslné výrobě.


Hlavní oblasti lidové architektury:

Jižní Čechy - ilustrační foto

Jižní Čechy
Pro jižní Čechy je typické Selské baroko. Jedná se o architekturu jihočeských vesnic, převážně v okolí Českých Budějovic. Inspirována byla barokními a klasicistními stavbami, městskými i církevními. Stavby či jejich vnější tvar a výzdoba pocházejí většinou z druhé poloviny 19. století. Pro Chodsko a oblast Pošumaví je typický zděný špýcharový dům.
Typickou ukázkou selského baroka je vesnice Holašovice u Č. Budějovic, která je zařazena na seznam památek UNESCO.


Šumava - ilustrační foto

Šumava
Výrazným protipólem zástavby nížinatých oblastí je zástavba v horských oblastech Šumavy, kde se pochopitelně dlouho výrazně uplatňovala dřevěná stavba. Dřevo dodávalo různým částem objektů i charakteristický vzhled. I zevně patrné roubení (často z netesaných, oblých trámců) se udrželo zvláště na předních, obytných částech domů. Naprosto převažující krytinou střech býval šindel, kterým se někdy dodatečně obíjely i roubené stěny předních obytných částí domů nebo stěny vůbec, obzvláště vystavené nepřízni povětrnosti.


Severozapadni Čechy - ilustrační foto

Severozápadní Čechy
Ve středověku do Čech proniklo ze západní Evropy užití hrázdění. Převládalo u patrových staveb v oblasti celého Podkrušnohoří, Chebska, Ústecka, Děčínska a Lužických hor a Frýdlantského výběžku.
V severních Čechách se dodnes dochoval u nás zřejmě největší počet starších dřevěných domů. Značný podíl v nich tvoří hrázděné patrové domy, které převládaly zřejmě už v 17.-18. století zejména v oblastech s německy mluvícím obyvatelstvem. Hrázdění patří vedle roubení k tradičním stavebním konstrukcím na našem území. Objevuje se na středověkých hradech, městských domech i lidových stavbách. Hrázděná konstrukce byla oblíbená především kvůli výrazné úspoře dřeva.


Krkonoše a Jizerské hory - ilustrační foto

Krkonoše a Jizerské hory
V málo úrodných nejvýše položených částech území českého pohraničí (Jizerské hory a Krkonoše) byly stavěny domy tzv. chlévního typu. To znamená, že kromě střední vstupní síně a přední světnice tvoří zadní díl chlév nebo stáj, do níž se kromě ze dvora dalo vstoupit i přímo ze síně. To umožnilo péči o domácí zvířata i v zimě, kdy byl dům celý zapadaný sněhem. Domácí řemeslná výroba ovlivnila architekturu zvětšením světnice a větším počtem jejích oken, protože obvykle ve světnici, kde se žilo probíhala i tato řemeslná výroba.


Pojizeří a Podještědí - ilustrační foto

Pojizeří a Podještědí
Přízemní roubené domy se nacházejí v Pojizeří a Podještědí a v málo úrodných kopcovitých oblastech Liberecka a Děčínska.


Českolipsko, Litoměřicko a Frýdlantsko
V západnějších oblastech severních Čech (Českolipsko, Litoměřicko, Frýdlantsko) najdeme tzv. podstávkové domy. Na přízemní roubený dům je jakoby nasazena horní stavba, která přízemní budovu někdy dokonce obkračuje, a je podpírána z vnějšku představenou dřevěnou konstrukcí - tzv. podstávkou.


Východní Čechy - ilustrační foto

Východní Čechy
Základním typem obytného domu v této oblasti je přízemní roubený dům. Prakticky jedinou původní krytinou (zvláště ve vyšších polohách) byl šindel. Na severním pomezí východočeské oblasti - v Orlických horách - bylo poměrně běžnou úpravou plochy štítu jeho pobití šindelem. Velké světnice mají větší počet oken v závislosti na potřebách domácké řemeslné výroby.


Střední Čechy
Oblast Českého středohoří a Kokořínska je zajímavá kombinováním hrázděné, roubené a zděné konstrukce lidových stavení, čili smícháním vlivů české a německé stavební kultury. Na Slánsku se domy stavěly také pomocí hrázdění, neboť zde nebyl dostatek dřeva na roubené stavby ani dostatečně kvalitní kámen. Češi si tuto konstrukci pojmenovali po svém jako "lepenici" a schovávali ji pod omítku.
Krytina byla došková, v lesnatějších oblastech a u bohatších stavebníků šindelová. Od 19. století stále častěji převažovala tašková keramická krytina. Výzdoba středočeského dřevěného domu je poměrně prostá. Bohatší lomenice byly běžné jen v úrodných nížinatých oblastech - zvláště v Polabí (Mělnicko, Mladoboleslavsko). Běžný býval původně hranatý nebo okrouhlý kabřinec (kukla) vystupující ve vrcholu štítu.


Haná - ilustrační foto

Haná
Základními vlastnostmi hanáckých lidových staveb je jednoduchost, prosté členění ploch i střech, dále účelné a užitkové rozmístění budov kolem dvora a v neposlední řadě i jejich estetická stránka. Výrazným znakem byla sytá barevnost stěn.
Typický příklad objektů hanácké lidové architektury z 18. a 19. století najdeme v Rymicích. Jde o chalupy s typickými doškovými střechami či roubené domy omazané hlínou. V interiérech jsou instalovány expozice - je zde např. přiblížena práce a vybavení dílny vesnického sedláře nebo kovářská dílna.


Jižní Morava - ilustrační foto

Jižní Morava
Na Slovácku převažují vesnice s protáhlým ulicovým půdorysem a širokou návsí, která je lemovaná dvěma souvislými řadami přízemních stavení. Nápadným znakem tu bývala pestrá sytá barevnost staveb, včetně malovaného ornamentálního dekoru. Charakteristickým rysem této oblasti jsou rozsáhlé soubory lisoven a vinných sklepů při vesnicích. Ty pak společně s dalšími hospodářskými stavbami kolem obytného jádra (seníky, sušárny ovoce apod.), dotvářejí architekturu celé oblasti.


Valašsko - ilustrační foto

Valašsko
Na území Chráněné krajinné oblasti Beskydy se vyskytuje lidová architektura karpatského typu. Jedná se o přízemní roubený dům se sedlovou střechou krytou původně šindelem. Charakteristickými prvky jsou dřevěné podsíně, dřevěné štíty s ozdobně kladenými deskami, místně i malovanými, okapové stříšky ve štítě, kabřinec s makovičkou a jiné osobité detaily tvořící širokou škálu účelnosti a krásy. Dnes má většina původních objektů lidové architektury značnou historickou a uměleckou cenu. Vybavení domu bylo velmi prosté.
V rohu jizby při vstupu byla chlebová pec s otevřeným ohniště - krbem. Kouř se odváděl dýmníkem - kozubem - do půdního prostoru. Hrubé lavice z fošen podél stěn byly určeny k odpočinku a ke spaní i jako odkládací plochy při práci. Dřevěný stůl stál v rohu jizby proti vstupu a sloužil jako jídelní i pracovní plocha. Pod okny stála truhla k úschově svátečních šatů. V údolích Beskyd bylo možné setkat i s řadou výrobních zařízení jako byly vodní mlýny, pily, valchy na zpracování vlny a podobně. Na horských pasekách byly sezónní domy pastevců tzv. salaše.
Typickou roubenou architekturu národopisného regionu Valašsko lze spatřit ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, které je nejstarším muzeem v přírodě ve Střední Evropě, založeno bylo v roce 1925.


Jeseníky
V hornaté oblasti Jeseníků dosáhl vývoj lidové architektury podobných forem jako v sousedních Orlických horách. Charakteristickou krytinou zdejších vesnických staveb je šedomodrá břidlice.

 
e-mail: veronikasykora@seznam.cz tel: 737 558 059